home
logo facebook

GLOSA: Sčítat či nesčítat, toť otázka

Médii proběhla zpráva o sčítání romských dětí v praktických základních školách. U většiny se jistě zvedne vlna pohoršení, obzvlášť u některých učitelů. Tato vlna nevole přinese jen větší propast mezi většinovou společností a romskou menšinou. Učitelé mají za úkol spočítat romské děti ve třídách. Kdybych byla učitelkou, tak bych děti spočítala během chvilky, přece poznám romské děti! Ale tak jednoduché to není a mnozí učitelé s tímto mají problém. Jak k tomuto úkolu nařízeném ministerstvem školství, přistoupit? Tak třeba příručkou k rozpoznání Romů vydanou ministerstvem práce a sociálních věcí, schválenou i úřadem ombudsmana.

Před šesti lety několik romských rodin žalovalo Českou republiku u Evropského soudu kvůli diskriminaci ve vzdělávání, rodiny spor vyhrály. Díky tomuto rozsudku, známém jako D.H. a ostatní proti České republice, si stát vytvořil akční plán na vytváření rovných příležitostí ke vzdělání.

Až třicet procent romských dětí je vzděláváno v praktických školách. Jeden chlapec z 8. třídy praktické školy mi při rozhovoru o jeho vědomostech řekl: „A to se víc už nenaučím, ale na základce toho uměj daleko víc, je to tu strašně jednoduchý, proč tu jsem?“ V té chvíli mi ho bylo líto, protože jsem věděla, že nepřekročí stín svých rodičů, tudíž nebude mít šanci na „jiný“, snad lepší život. Bohužel dětí, které mají smůlu, že se narodily do bludného kruhu přetrvávajícího již od dob minulého režimu, je mnohem více.

Co s tím? Nečekat na dalších 20 let. Už tak je tu docela hustá atmosféra, která narůstá vlivem mediálního matení a zkreslování zpráv o Romech, navíc v drtivé většině negativních.

Proč tedy neznat přesný počet dětí, navštěvující běžné základní školy i ty praktické, jednou ročně je spočítat a pracovat s nimi tak, aby v praktických školách byly opravdu ty, které ,,vyjdou” v Pedagogicko-psychologické poradně a kterým to pomůže?!

Je nejvyšší čas něco začít dělat. Co myslíte?

Stáňa Miková