Z ubytovny není většinou cesty zpět. Pro koho je současný stav výhodný?
V nedávné době byly zveřejněny výsledky výzkumu zaměřeného na situaci lidí, kteří dlouhodobě žijí na ubytovnách.
Autoři výzkumu podrobněji sledovali tzv. bytové trajektorie (stěhování osob do ubytoven a mezi nimi) u 73 obyvatel těchto ubytoven v posledních pěti letech.
„Výzkum potvrzuje, že absolutní většina ubytovaných na ubytovnách na nich po svém příchodu dlouhodobě zůstává, případně se stěhují mezi jednotlivými ubytovnami. Z rodin ubytovaných na některé z ubytoven získaly za posledních pět let obecní byt pouze tři rodiny,” popisuje další zjištění výzkumu ředitel Agentury pro sociální začleňování Martin Šimáček. „Studie popisuje běžnou praxi, kdy úřady práce zasílají příspěvky na bydlení přímo majitelům ubytoven, těm se v některých případech daří obcházet i snahy o zastropování tohoto příspěvku v místě tím, že uvádějí ve smlouvách vyšší částky za ubytování, než jaké od ubytovaných skutečně vybírají,”
Více o studii najdete na stránkách Agentury pro sociální začleňování.
Studie se sice týká Českého Krumlova a okolí, podobná situace ale vzniká v dalších městech České republiky. Nebo spíše trvá již řadu let.
Často slýcháme, jak “nepřípusobiví” okrádají stát, nechtějí pracovat a žijí na dávkách. Tato situace vznikla po roce 1989, kdy se často stávalo, že podnikatelé nechtěli přijímat Romy. Podle výpovědi Karla Červeňáka z Berouna: ,,Měl jsem známého na vrátnici a ten měl nařízeno, aby nepouštěl na ,,osobní” cikány a lidi, co se mu nebudou líbit. Díky tomu, že vypadám jako bílej, nebyl takovej problém, ale je hrůza, že fabrika čítající asi 1000 osob má ve svém podniku jen 6 Romů.”
Bohužel, dnešní mladí Romové, narození kolem roku 1989 a výš, nemají vzor ve svých rodičích, které neviděli pracovat. Žijí na přelidněných ubytovnách. Učí se v často nevyhovujících podmínkách, nemá jim látku kdo vysvětlit. Rodiče většinou vyšli ,,zvláštní” školu a tak je pro ně přirozené, že jejich děti půjdou v jejich šlépějích. Někteří říkají: ,, Proč se budou učit, na co, když stejně je nikdo nevezme do práce!” Nevěří tomu, že by se mohli mít lépe.
Životní úroveň klesla na minimum a nenávist mezi Romy a Čechy se začala prohlubovat. Nedávno zveřejněná reportáž české televize ukázala příklad podnikatelky, která zásadně nepřijímá Romky na práci do prádelny. Z její výpovědi vyšlo, že je většina podnikatelů spojena přes sociální sítě a Romy do práce automaticky neberou.
Kde je špatná životní úroveň, sociální problémy, tam je i větší míra kriminality. Drogy a hazard, to jsou další problémy, které sužují mladé.
Málokdy se podaří lidem ubytovaných v ubytovnách získat opět šanci na důstojnější život a vymanit se tak z hrozného denního koloběhu.
Navíc se stali výborným zdrojem na získávání peněz. Podnikatelé bohatnou na Romech a stát je v tom svou nečinností a absurdním výdajem peněz podporuje. Na jedné straně se provádí úspory ve všem možném a přitom v regionech s vysokou nezaměstnaností se platí za nájem jedné místnosti horentní sumy.
Posuďte sami, pro koho je daný stav výhodný…
Stáňa Miková
