Do podzemí i vysoko nad řeku. Babí léto nám na výletě přálo

 Říjnová akce Rozletů nás zavedla do Srbska. Bloudili jsme jeskyněmi, šplhali po skalách - spíš skalkách - a udělali si oheň v bývalém lomu.

V neděli 19. října jsme měli sraz v 10 hodin v Nové škole. Skoro všichni přišli včas. Museli ale čekat před dveřmi, protože Michal tentokrát dorazil o deset minut pozdě. 

Počkali jsme na další opozdilce, a když dorazily i Linda se Lydií, vyrazili jsme na nádraží.

Vlak směr Beroun byl docela plný, ale my jsme si ještě všichni sedli. Cestu si většina krátila se svým mobilem a odlehčováním batohů (= jedli, co jim rodiče připravili).

Před dvanáctou hodinou jsme dojeli do Srbska, přešli most a dali se na cestu proti proudu Berounky. Zkoušeli jsme, kdo dohodí dál a ti šikovnější kolikrát se jim kámen odrazí při žabce.

Potkali jsme první skály a všichni si vyzkoušeli, kam vylezou. Přešli jsme potok Kačák a za chvíli se před námi objevil zrušený lom Alkazar.

Tam jsme udělali další zastávku na svačinu, kterou kluci využili k pokusu o vypuštění draka. Nefoukalo:-(

Odešli jsme do zarostlé části lomu, kudy vedla jen jedna cestička. Ta nás zavedla ke dvěma jeskyním. Nejdřív jsme prozkoumali bližší, kratší. Končila hlubokou kaluží, do které pár lidí málem spadlo.

Druhá jeskyně byla rozsáhlejší. Michal rozdal svíčky a šlo se na objevování. Za chvíli se nám ztratil východ  a tak jsme zůstali v úplné tmě.

Linda našla v díře ve stropě vykukující hlavu spícího netopýra. Potichu - abychom ho nevzbudili - jsme odešli.

V další odbočce jsme uviděli další, byli od nás jen půl metru. Tak jsme radši zmizeli, abychom je zbytečně nerušili. 

Poté, co jsme si prošli celé podzemí, které bylo docela spletité, jsme si vyzkoušeli, jaké je to být v jeskyni o samotě. Každý dostal jen svíčku a křídu a měl za úkol dojít až na konec první chodby a tam se podepsat. Nakonec to zvládli všichni:-)

Po návratu na sluníčko jsme prošli na druhou stranu lomu a po strmé cestičce jsme se vydrápali nahoru na vrchní plošinu.

Prošli jsme dalším tunelem a našli krásné místo s ohništěm a dřívím. Za pomocí svíčky jsme rozdělali oheň a opekli oběd - buřty a chleba. Luiza si zkusila, jak chutná pečené jablko. 

A jelikož už se odpoledne krátilo, museli jsme zpátky na vlak.

Michal na druhý pokus (ten první nás zavedl na pole) našel cestičku a po té jsme se vydali doooooooooooooolů.

Někdo to seběhl, jako Karel a Michal, někomu to trvalo déle.

Ale nakonec jsme všichni šťastně přistáli na cestě a vyrazili směr vlak. Nástupiště bylo docela plné.  Jaké bylo naše překvapení, když přijel pro všechny ty lidi jen malý motoráček, už více než z půlky zaplněný.-(((

Ale nějak jsme se vešli, motorák naštěstí jel jen jednu stanici do Karlštejna, kde na nás čekal prázdný City Elefant. Domů jsme dojeli před šestou hodinou. 

Z toho, že se všichni ptali na další výlet, usuzuji, že se srbské objevování podzemí líbilo.

Díky všem, kdo se zúčastnili, a těším se na listopadovou akci!

Galerie