Rozlety – byli jsme v ZOO

V neděli jsme se vydali do ZOO. I přes africké vedro (30 stupňů ve stínu, uf) se u autobusů na Nádraží Holešovice potkalo devět výletníků a jeden dospělý (já).

První pochvala – všichni byli na místě ve dvanáct, takže jsme na nikoho nemuseli čekat, všichni měli přihlášky.

Do ZOO jsme dorazili autobusem, v pokladnách si na nás pamatovali a dali nám vstupenky za skvělou cenu.

Děkujeme!

Od pokladen jsme zamířili k lemurům. Už několik let se může přímo mezi ně. Ač pocházejí z tropického Madagaskaru, i na ně vedro dopadlo a tak místo akrobacie se skrývali ve stínu.

My takovou možnost neměli a tak jsme radši zamířili na jižní pól – k tučňákům. Ti měli osvěžení na dosah křídla a tak diváky bavili elegantními “lety pod hladinou”.

Ještě větší zážitek nabídla vedlejší expozice lachtanů. (Nebo snad tuleňů?)

Pak jsme zamířili kolem voliér nejrůznějších ptáků k opičím ostrovům. Vedro už nás notně zmáhalo a tak jsme po průchodu Sečuánem zamířili k občerstvení. Ledová tříšť i přes notně jedovaté barvy byla dobré řešení.

Následovala návštěva u obřích želv, poté jsme zahnuli ke gorilám. Populární gorilí rodinka byla v obležení diváků, takže jsme (hlavně Jenifer) obdivovali jejich souseda leeeeenoooochoooodaaaaa. Nezklamal a ani se nepohnul.

Následoval pavilón šelem. Na začátku nás přivítalo několik (dvě? tři?) propletených anakond – největších hadů světa.

Tigr (teda tygr) se Tigranům předvedl, dokonce zapanáčkoval:-)

I tak ale vypadal důstojně a nebezpečně. Poté se k nám otočil zády a zajímal ho jen spánek.

Za pavilonem šelem jsme našli atrakci, která v nedělním parnu bavil všechny víc než by dokázalo jakékoli zvíře – sprchu se studenou vodou. O místo, kam padala osvěžující vodní tříšť, byla celkem slušná strkanice, ale vše se zvládlo v mezích dobrého vychování a středně ostrých loktů.

U slonů jsme stihli slavnostní událost – slonice Gulab slavila 45té narozeniny. U té příležitosti sloni předvedli, jak umí zacházet s kládami ve svém výběhu. Působivé.

Rada pro další výpravy. Když odpočíváte na zídce u dikobrazů, nestrkejte k nim nohy… Rychlejší než dikobraz je (neštěstí) hlídač. A asi i přísnější.

Následoval výstup do kopce a indonézská džungle. Normálně je v pavilonu nesnesitelné vedro, ale tentokrát ukazoval teploměr vevnitř jen o jeden stupeň více než venku.

Přes lední medvědy, kteří si krátili horké chvilky procvičováním splývání v bazénu, jsme zamířili k Africe a jejich malým obyvatelům.

Těm roztomilým i… těm méně roztomilým.

Venku jsme se potkali s Ájou a Filipem, nejmladším členem Nové školy.

To už všichni tahali nohy i jazyky za sebou. Dali jsme si proto poslední cíl. Africký pavilon – žirafy, surikaty, hrabáče kapské a vedro.

Ještě jedna zastávka na občerstvení, průjezd skluzavkou (nikdo se nezasekl) a hurá domů.

Doufám, že se vám v ZOO líbilo. Mě jo.

A nakonec ještě druhá pochvala. Byli jste úžasní, vydrželi jste to se mnou, neztratili jste se nikde a vůbec – byli jste vzorní!!!!

Už se těším na další akci.

Michal

Děkujeme ZOO Praha za ochotu při poskytnutí výrazné slevy. Bez ní by tato akce nebyla možná.