E cetka iľa le čhaven a geľa pro Čechi. Dživelas peske sar raňi. Paľikerďa le Dovleske

A teta sebrala děti a odjela do Čech a žilo se jí moc dobře. A za to děkovala Bohu.

Denisa Slepčíková, ZŠ Běžecká, Sokolov, 8. ročník 

Romano suno 2013 - Zvláštní ocenění za příběh / Special Recognition for a Story 

Lačho džives, Romale!

Me som e Denisa Slepčíková a hin mange 15 berš. Koda pribehos pisinavas pal e dakeri nena, sar dživelas pre Slovensko, Trebišoste. Me a miri daj samas ke late a oj amenge phenelas, sar dživelas.

Sas la plano dživipen. Cerpinelas pes. Sa e daj, o dad, o rom lake muľa. Sas la čhave – štar. Duj murša, duj čhaja. E Melisa, e Nataša, o David a Laďas. Cerpinelas le čhavenca. Na sas la kecivar so te tavel. Paňi len na sas. Phirenas pal o gadže vaš o paňi, te chal. Varesave Roma sas jileskere.

Oj pes mangelas le Devleske, kaj lake te pomožinel. Jekh džives lake avľa o phral. Sar les dikhľa, ajci rovelas! Lakero phral lake phenďa, či na kamel pro Čechi, že lake arakhela kher, že oj peske dživela sar raňi. O čhave lake phirena andre škola, oj andre buči. Oj phenďa, hoj kamel. Iľa le čhaven a geľa pro Čechi. Imar sas pro Čechi. O phral lake arakľa kher. Prihlašinďa la. O čhave phirenas andre škola. Pal o duj trin džives chudľa buči. Dživelas peske sar raňi. Paľikerďa le Devleske.

Akanakes hiňi baba. Dživel peske lačhes. A phenel amenge: „N‘aven hamišne! O Del tumenge dela mek pro sveto! O svetos hino boro!“ Me e miri daj šunahas a kajci rovahas! E nena tiš. Na prejinav kada ňikaske pro svetos!

Dživen bachtale pal calo dživipen! Prejinav me, miri daj the e nena.

Dobrý den, lidi!
(překlad NŠ)

Jsem Denisa Slepčíková a je mi patnáct let. Tenhle příběh je o mámině tetě, která žila na Slovensku, v Třebišově. Byla jsem u ní s mámou a teta vyprávěla, jak se jí žilo.

Měla strašný život. Hodně trpěla. Zemřeli jí oba rodiče i muž. Měla čtyři děti. Dva kluky a dvě holky, Melisu, Natašu, Davida a Láďu. Protrpěla to všechno s dětma. Kolikrát neměla co vařit. Neměli ani vodu. Tak chodili k bílým prosit o vodu i o jídlo. Taky někteří Romové k nim byli hodní.

Teta se modlila k Bohu, aby jim pomohl. A pak přijel na návštěvu její bratr. Když ji viděl, strašně se rozplakal. Říká jí, jestli nechce do Čech, že jí sežene byt a že si bude žít dobře. Děti budou chodit do školy a ona do práce. Chtěla. Sebrala děti a odjela do Čech. A byla v Čechách. Bratr jí fakt sehnal byt. Přihlásil jí. Děti chodily do školy. A za krátko teta sehnala práci. Žila si dobře a za to děkovala Bohu.

Teď je už babička a pořád si žije dobře. A nám říká: „Ne abyste byli lakomí! Bůh vám dá místo na světě! Svět je velký!“ S mámou jsme jí poslouchaly a obě jsme strašně brečely. Teta taky. Nepřála bych to, co zažila, nikomu na světě!

Buďte šťastní celý život! To vám přejeme. Já, moje máma a teta.

Good morning, people!

My name is Denisa Slepčíková and I am fifteen years old. This story is about my Mum´s aunt, who used to live in Slovakia, in Trebišov. I went to see her with my Mum and she told us about her life.

She has had a terrible life. She has suffered a lot. Her parents are dead and so is her husband. She has four kids. Two boys and two girls, Melisa, Nataša, David and Láďa. She has suffered it all with her kids. Often she didn’t even have anything to cook. They didn´t even have fresh water. So they went begging to the white people to give them water and food. Some Roma were also kind to them.

My Mum’s aunt was praying to God to help them. And then her brother came to visit. When he saw her, he burst into tears. He asked her whether she wanted to come to the Czech Republic, he would find her a flat and she would have a better life. The children would go to school and she would find a job. She wanted to. She took the kids and went to the Czech Republic. And once she was here, her brother really found her a flat. He registered her. Her kids went to school and my aunt soon found work. She had a good life and she thanked God for it.

She is a grandmother now and she still has a nice life. And she keeps telling us: “Don´t be mean! God will grant you a place in the world! The world is big!” When my Mum and I were listening to her, we were both crying and so was my Mum’s aunt. I would not wish what she has been through on anyone in this world. 

Be happy all your life! Me, my Mum and our aunt are sending our best wishes.