Doučování na dálku
Obecně prospěšná společnost Nová škola se ve své činnosti už více než dvacet let soustředí na podporu vzdělávání dětí a žáků se sociálním znevýhodněním. Na počátku tohoto roku Nová škola zahájila realizaci projektu „Nevzdáme to!: Podpora ohrožených dětí a jejich školní úspěšnosti prostřednictvím odpoledních klubů ve škole a intervence v rodině“ , jehož cílem je zajistit pravidelné a systematické doučování spojené s volnočasovými aktivitami pro znevýhodněné žáky z pěti pražských škol. Projekt je realizován za finanční podpory ESF EU a MPSV ČR v rámci OP Zaměstnanost, (CZ.03.2.X/0.0/0.0/18_095/0011217).
Do projektu zapojení učitelé, asistenti, ale i vysokoškolští studenti se v základních školách pustili do realizace odpoledních klubů, vytipovali potřebné žáky, začali s doučováním, plánovali nové kroužky.
Jako mnoha jiným, i nám ale překazila plány epidemie nového koronaviru a s ní spojené uzavření škol. V duchu názvu našeho projektu jsme se ovšem rozhodli v realizaci pokračovat, byť za cenu hledání neobvyklých a námi dosud nevyzkoušených alternativ.
Determinanty. Už v prvních dvou týdnech po uzavření škol bylo zřejmé, že snaha obnovit myšlenku systematického doučování žáků bude narážet na různě velké bariéry – někde to půjde skoro samo, jinde to bude složité a někde se to bude zdát téměř nemožné.
Když jsme s kolegyněmi a kolegy realizujícími doučování probírali jejich aktuální možnosti, ukázaly se jako stěžejní tři determinanty (klíčové faktory) úspěchu:
1) Připravenost škol: Ačkoli je projekt realizován na obdobných školách (ve všech případech jde o běžné, městem zřizované základní školy), jejich připravenost na nečekaný výpadek školní docházky žáků je velmi různá. V některých školách už řadu let používají internetové prostředí (např. Google Classroom) jako standardní doplnění běžného vyučování, a v danou chvíli tedy jen posílili tuto formu výuky; i doučování se pak u žáků těchto škol realizuje snáze. V jiných školách internetové prostředí dosud k výuce nepoužívali, přechod do světa on-line je proto pro ně těžší, a zákonitě i získání žáků pro doučování je složitější.
2) Připravenost rodin žáků: Ano, i v Praze žijí rodiny, ve kterých děti nemají zajištěný přístup na internet – ve srovnání s dětmi, které jsou doma plně on-line, budou ty bez internetu sice zřejmě v menšině, to ale jejich situaci nijak neřeší. A zajištění doučování, stejně jako zadávání úkolů školou a komunikace na dálku obecně, jsou u těchto dětí pochopitelně složitější.
3) Motivace žáků: Přechod z prezenčního vyučování na distanční formy výuky klade u mnoha žáků obrovské nároky na sebe-disciplínu. Ono i pro mnoho dospělých je složité pracovat z domova, kde je už od rána od práce rozptyluje možnost přispat si, a další lákadla odvádějící od pracovní činnosti během dne následují; a co je těžké pro dospělé, je ještě těžší pro děti. Řada sociálně znevýhodněných žáků nemá doma rodiče, kteří by je povzbuzovali k plnění školních úkolů, nečekané volno tak může vypadat skoro jako prázdniny, a motivovat žáka k doučování je pak složité. Naštěstí se ale ukazuje, že i u nepřipravených škol, nepřipravených rodin a málo motivovaných žáků lze s doučováním na dálku uspět. Primární je soustředit se na potřeby žáků.
Potřeby žáků. Hlavním cílem projektového doučování je posílit školní úspěšnost žáků, v první řadě se tedy soustředíme na úkoly ze školy. Kolegyně a kolegové realizující doučování ale postupně zjišťují, že cesta k tomu, aby získali žáka pro plnění školních zadání, vede někdy oklikou.
Zřejmé je to u dětí s malou znalostí vyučovacího jazyka – tam, kde mají naše pedagogické pracovnice na doučování například několik rusky mluvících žáků, s malou znalostí češtiny, soustředí podporu těchto žáků na rozšíření slovní zásoby v českém jazyce a na procvičování konverzace, což je pro žáky důležité i atraktivní, a školní úkoly přicházejí až posléze. Cesta k doučování ale může vést oklikou i u dětí, které mluví česky plynně – řada žáků z naší cílové skupiny (tj. žáků se sociálním znevýhodněním) i za běžných okolností řeší různé životní starosti, mají problémy se sociálními vztahy, se sebevědomím, a teď jsou navíc už pět týdnů v sociální izolaci; mnozí tito žáci si tak před samotným učením potřebují popovídat, jsou rádi, když můžou s někým mimo rodinu chvíli jen tak mluvit o tom, co je zajímá a co je pro ně v životě důležité, a teprve pak začít řešit školní úkoly. Na začátku je ale vždy potřeba najít formu kontaktu.
Formy kontaktu/doučování. Jak zajistit kontakt s žáky, když nemůžou chodit do školy? Otázka, nad kterou ještě začátkem března nikdo z nás moc nepřemýšlel, má překvapivě celou řadu odpovědí – a mnohé z nich můžeme dnes označit za osvědčené díky našim projektovým kolegyním a kolegům, jejich nápaditosti a angažovanosti.
V obecném měřítku by se „nové“ formy doučování daly rozdělit na tři základní cesty:
A) Na dálku, s využitím už existujícího prostředí. Jak už jsme zmínili, některé školy už v minulosti vedly žáky k plnění úkolů v internetovém prostředí, např. v Google Classroom nebo v Edookit, ke komunikaci a odevzdávání úkolů mailem – tam část doučování může probíhat v tomto prostředí. Děti žádají doučovatele o kontrolu úkolů a o radu se správným řešením, doučovatel zprostředkovává žákovi internetové odkazy na výklad látky (Khanova škola apod.), u žáků s malou znalostí češtiny doučovatel sdílí dítěti materiály na rozvoj slovní zásoby atd.
B) Na dálku, s využitím nových možností. Řada našich kolegyň a kolegů realizujících doučování je velmi aktivní v komunikaci s žáky prostřednictvím moderních technologií, někde jsou ve spojení s dítětem přes WhatsApp, jinde probíhá pravidelné doučování přes Skype, další se pokouší spojit s dětmi přes Zoom, Google Meet nebo hledají jiné alternativy. U žáků bez přístupu k internetu si doučovatelé s žáky alespoň pravidelně telefonují.
C) S využitím osobního kontaktu. V ojedinělých případech, u dětí, u kterých se kontakt na dálku nedaří nebo není efektivní, využívají kolegyně realizující doučování osobní kontakt, byť samozřejmě přizpůsobený všem nařízeným opatřením. Vybaveny rouškou a dezinfekcí se tak scházejí vždy jen ve dvou – jedna doučovatelka a jeden žák – v bezpečném prostředí, nejlépe venku v parku, a probírají spolu školní úkoly, kterým žák nerozuměl nebo jejichž plnění nezvládl.
Samotná podpora při vypracování školních zadání je důležitá pro všechny – ať už naše kolegyně a kolegové pomáhají žákům cizincům, jejichž rodiče školním úkolům nerozumí, nebo dětem, jejichž maminky samoživitelky nemají čas je doma učit, nebo dětem z rodin, které nemají přístup k moderním technologiím a nemůžou využívat on-line podporu učitelů…
České základní školství obecně předpokládá poměrně významné zapojení rodičů, a současná doba, kdy se i žáci základních škol učí vlastně distanční formou, je na aktivní zapojení rodičů do vzdělávání dětí ještě náročnější. V takové situaci je pak nutné myslet i na žáky, kteří doma podporu rodičů nemají, na žáky, kterým rodiče pomáhat se školními úkoly nemohou.
Realizace doučování pro tyto žáky je důležitá i pro učitele, ze kterých mnozí svědomitě a pečlivě přistoupili k distanční výuce, vytvářejí studijní materiály a organizují výklad látky on-line, na individuální podporu dětí ze sociálně znevýhodněných rodin ale často už nemají kapacity.
Proto máme radost, že i v této složité době se našim projektovým kolegyním a kolegům daří zajistit doučování ve všech dostupných formách a tak pomoci žákům (a někdy i učitelům), kteří jejich podporu potřebují.
Zbyněk Němec, Barbora Dyrková
Autoři jsou spolupracovníky o.p.s. Nová škola a v projektu zajišťují koordinační a metodickou podporu
