Asistentky pedagoga ukazují, že i sociálně znevýhodněným dětem lze efektivně pomoci

ilustrační foto / Nová škola,o.p.s.

Mohou se i sociálně znevýhodněné děti plnohodnotně vzdělávat? A jde to i v době lockdownů a distančního vzdělávání?

Ano, jde, jak ukazují příklady z některých škol. Je k tomu ale zapotřebí zdůraznit, že i sociálně znevýhodnění žáci potřebují masivní podporu ze strany asistentů pedagoga nebo jiných pracovníků školy. A to nejen během vyučování, ale i po něm. To se sice snaží částečně suplovat řada neziskových organizací, které provozují nízkoprahové kluby, doučování a další služby, v případě, že je podpora zajišťována pracovníkem školy, vysílá tím ale škola rodinám důležitou zprávu – záleží nám na vašich dětech, jsme tu pro ně. Neříkáme vám pouze co musíte, ale zajímá nás, jestli je to ve vašich silách a nabízíme vám pomocnou ruku, což mimo jiné také významně přispívá k prolomení ledů a navázání vztahu důvěry a efektivní spolupráce mezi rodinami a školou.

Dobrou příležitost k tomu dala – v duchu hesla „všechno zlé je pro něco dobré“ – pandemie koronaviru, tedy alespoň ve školách zapojených do projektu Rozvoj komunikace a spolupráce mezi rodinami romských sociálně znevýhodněných žáků a školou, realizovaného Novou školou, o.p.s. V rámci projektu od října 2020 devět asistentek pedagoga na čtyřech základních školách věnuje, nad rámec svého běžného školního úvazku, několik hodin týdně pomoci sociálně znevýhodněným dětem a jejich rodičům, kteří se potýkají s výzvami distanční výuky.

Kdo jiný, než asistentky pedagoga má dobrý přehled o tom, co se ve škole probírá a co které dítě konkrétně potřebuje? Kdo jiný může vše bezprostředně konzultovat s pedagogem, který za vzdělávání žáka odpovídá, a komu jinému může pedagog snadno předávat informace o tom, co vše a jak s žákem probrat?

Níže v textu je uvedeno jen několik z mnoha příkladů dobré praxe, které se asistentkám zapojeným do projektu daří. Všechna jména byla změněna.

Péťa, žák 4. třídy ZŠ na středně velkém městě, pochází z romské rodiny s nízkým vzděláním, která řeší zásadní existenční obtíže. Péťovi školní výsledky tak nebyly nikdy valné a rodiče pomalu začali uvažovat o umístění Péti do místní ZŠ praktické (dříve „zvláštní“), kam chodili sami stejně jako mnoho dalších Romů v tomto městě. V říjnu minulého roku se Péťovi v rámci projektu financovaného z tzv. Norských fondů začala věnovat nad rámec svého běžného úvazku asistentka pedagoga místní ZŠ. V době dalšího lockdownu a distanční výuky, byla pro Péťu důležitou osobou, která mu byla schopná pomáhat se zadávaným učivem a přípravou na školu a to jak osobně, tak online nebo po telefonu. Péťa, který jinak přidělenou asistentku nemá, úplně rozkvetl a jeho školní výsledky se začaly výrazně zlepšovat. Dostal například jedničku z písemné práce z matematiky. Co je ale snad ještě důležitější – začala se zlepšovat jeho motivace se učit, protože se mu díky pomoci paní asistentky najednou daří zažívat ve škole úspěch a ví, že se na ní může kdykoliv obrátit, dokonce i během školních prázdnin. Zlepšila se také komunikace s jeho maminkou, která vidí, co všechno může Péťa dokázat a hlavně, že jí nikdo neodsuzuje a snaží se jí pomoci – asistentka mimo jiné pomohla Péťovi s maminkou zprovoznit techniku zapůjčenou ze školy a naučila je se přihlašovat a odesílat úkoly.

V počátcích podzimní vlny coronavirové pandemie obcházely asistentky pedagoga rodiny a informovaly je, že distanční výuka je oproti jaru povinná. Nepřinášely však pouze informace nebo materiály ze školy, pokud si je rodiče nevyzvedávali, ale nabízely také pomoc s jejich vypracováním. Zachytily tak například dívku, jejíž rodiče jsou celé dny pracovně mimo domov a nemohou se jí věnovat, navíc učivu příliš sami nerozumí. Kačenka proto neodevzdávala úkoly z povinné distanční výuky a situace se zlepšila až poté, kdy paní asistentka nabídla mamince, že je s ní dvakrát týdně udělá.

Obrovský kus práce odvedla jedna z asistentek také u sester, které žijí samy s tatínkem. Rodina v posledních letech zažila mnoho obtížných životních situací a tatínek, který sám nemá vysoké vzdělání, péči o 3 malé dívky (MŠ, 1. a 2. třída ZŠ) zvládá s vypjetím všech sil. Se školou příliš nekomunikoval nikdy a v době distančního vzdělávání zůstaly dívky bez kontaktu se školou úplně. Paní asistentka začala proto do rodiny s respirátorem pravidelně docházet, nosila dívkám práci zadanou ze školy a po domluvě s tatínkem jim pomáhala úkoly, které doma nezvládli sami, vypracovat. Také tatínkovi pomohla uspořádat celý byt a zorganizovala pro něj a jeho dcery mezi kolegy a přáteli sbírku oblečení, obuvi, hraček, potřeb do domácnosti a dalšího vybavení. Na základě této intenzivní a velmi konkrétní pomoci se podařilo paní asistentce získat si důvěru otce a dívek, které za ní poté pravidelně a rády docházely na individuální konzultace do školy. Rodinu paní asistentka také napojila na neziskovou organizaci z přilehlého města, která se jí bude snažit, až to půjde, pomoci s řešením některých obtíží.

Erikovi a Adamovi, Sáře a dalším dětem vytipovaným ve spolupráci s učiteli, pomohly asistentky sehnat prostřednictvím školy nebo Nové školy, o.p.s. novou nebo použitou výpočetní techniku. Do rodin asistentky techniku nejen distribuovaly, ale někdy jí také pomáhaly zprovoznit, což vyžadovalo v některých případech doslova IT dovednosti. Jedna z asistentek dokonce natočila instruktážní video pro rodiče, kteří se na ní obraceli s dotazy, jak se připojovat. I díky výpočetní technice mohly asistentky pomáhat dětem s přípravou na školu online i v době nejtvrdších lockdownů. Tam, kde děti z různých důvodů počítače nemají, pomáhaly asistentky s vypracováváním pracovních listů. Obzvlášť po posledním tvrdém lockdownu se také čím dál častěji spojovaly s dětmi v odpoledních hodinách a pomáhaly jim s přípravou do školy na dálku. Používaly k tomu často aplikaci Messenger, která někdy sloužila i pro předávání vzkazů učitelům. Rodiče napsali zprávu přes messenger paní asistentce, a ta to zkopírovala paní učitelce do mailu, případně naopak.

V několika případech se asistentkám podařilo odvrátit nutnost hlášení rodin, které se neúčastnily distanční výuky, na OSPOD. A to díky tomu, že rodiny osobně znají, vědí, jak žijí a dokážou situaci vysvětlit paní učitelce, ale také rodičům, kteří přes množství svých ostatních problémů někdy nechávají vzdělávání svých dětí na vedlejší koleji.

V projektu se asistentky věnují převážně romským dětem, které pocházejí z rodin, které jim kvůli nízkému a nekvalitnímu vzdělání a s tím souvisejícím existenčním starostem, nemohou poskytnout potřebnou podporu. Je zde ale prostor i pro pomoc jinak sociálně znevýhodněným dětem, z nichž většinu tvoří žáci cizinci.

Truong je z vietnamské rodiny a má silnou jazykovou bariéru. I jemu se paní asistentka začala velmi intenzivně věnovat, včetně toho, že ve chvílích, kdy to šlo, chodil na doučování přímo k nim domů (bydlí přes ulici). Další dva hoši z místní základní školy, kterým se naše asistentky věnovaly v rámci individuálních konzultací, mají také jazykovou bariéru (chlapci jsou z Rumunska a z Mongolska). I jim velmi pomáhá intenzivní práce s paní asistentkou. Té se podařilo po rozhovoru s metodikem projektu paní učitelku přesvědčit, že je potřeba ještě před výsledkem vyšetření z PPP upravit nároky na žáka, zejména pokud jde o úkoly z českého jazyka. Chlapec totiž dostával stejné zadání jako jeho spolužáci, což vzhledem ke své jazykové bariéře nezvládal a byl čím dál tím více frustrovaný a demotivovaný. Díky intervenci paní asistentky se snad podařilo zachytit chlapce ještě před tím, než školu hodil definitivně přes palubu, a nastavit efektivní systém společné vzdělávací podpory: „Nyní společně pracujeme na rozšíření jeho slovní zásoby, snaží se tvořit věty, procvičujeme rod, číslo a pád. Používám také anglicko-české pexeso (umí dobře angličtinu), kde si názvy osob, zvířat a věcí lépe převádí do ČJ.V závěru hodiny si pexeso i zahrajeme, to ho baví, jelikož vyhrává, má totiž výbornou paměť. Zlepšila se i jeho docházka na doučování, jsem v telefonickém kontaktu s jeho matkou. Zdá se, že ho nyní učení více baví a je v pohodě, i když někdy zkoušíme i složitější věci z gramatiky“.

Výsledky a přínos práce paní asistentek v době distančního vzdělávání shrnuli spolupracující pedagogové a vedení zapojených ZŠ. Ředitelka jedné ze zapojených ZŠ k tomu například uvedla: „ Pokrok u žáků je v hodinách naprosto evidentní, žáci se připojují, reagují, odesílají domácí práci. V důsledku práce asistentek se výrazně zlepšila i komunikace s rodinami, které vidí, že jejich dětem tato práce pomáhá“.

Paní učitelky z další školy pak konstatovaly: „Rodiče sociálně znevýhodněných žáků se mnohem více zapojili do vzdělávání svých dětí, s některými z nich se po letech nezdarů podařilo navázat užší kontakt a zlepšit vzájemnou spolupráci“.

Pan zástupce z další školy uvedl: „Celkově je přínos asistentů pozitivní v tom, že obstarávají komunikaci s rodiči dětí a s dětmi, které potřebují pomoci s úkoly. Upozorňují na vyzvedávání a odevzdávání úkolů. Pomáhají při přípravě prací pro žáky a při přípravě na online výuku“.

Zkušenosti z projektu ukazují na pozitivní formy podpory žáků a jejich rodin, na druhé straně ale i evokují řadu otázek: Kolik takových Péťů a Truongů asi je v českých školách? A co je potřeba udělat, aby si strůjci vzdělávací politiky uvědomili, že většině z těchto dětí lze velmi efektivně pomoci, pokud se na to systematicky a dlouhodobě vyčlení dostatečné množství finančních prostředků, které se v budoucnu vyplatí nám všem?

Barbora Šebová
Koordinátorka projektu Rozvoj komunikace a spolupráce mezi rodinami romských sociálně znevýhodněných žáků a školou