Když asistentky pedagoga nenechají sociálně znevýhodněné děti na holičkách, aneb asistentky do toho jdou, s odvahou

Po první vlně epidemie coronaviru na jaře tohoto roku se hovořilo o tom, že více než 10 000 převážně sociálně znevýhodněných dětí zůstalo během ní mimo systém vzdělávání. 

Tato situace opět jasně poukázala na fakt, že český vzdělávací systém až na výjimky stojí na podpoře rodiny a domácí přípravě dětí.

Na podzim přišla druhá vlna a s ní shodou okolností i start projektu Nové školy, o.p.s. s dlouhým, ale výstižným názvem „Rozvoj komunikace a spolupráce mezi rodiči romských sociálně znevýhodněných žáků a školou“.

Podpora vzdělávání romských dětí je dlouhodobě jednou z priorit obecně prospěšné společnosti Nová škola. Uvědomujeme si totiž, že mnoho Romů získalo přístup k formálnímu vzdělávání až od 50. let 20. století a to ještě často v segmentu speciálního nebo segregovaného školství. Následky tohoto stavu, který někde přetrvává dodnes, se táhnou jako červená nit některými romskými rodinami a třeba u těch, které žijí v sociálním vyloučení, dosáhla absence kontaktu se školou na jaře i 70 %.

Díky podpoře z EHP a Norských fondů 2014–2021, konkrétně z fondu zaměřeného na rozvoj aktivní občanské společnosti a zmocňování znevýhodněných skupin, můžeme zajistit, aby asistentky pedagoga na čtyřech základních školách pomáhaly nad rámec svého úvazku dětem a jejich rodinám, které to potřebují. Kromě romských dětí z rodin, kde mají rodiče v důsledku složité vzdělanostní historie nízké vzdělání a/nebo jazykovou bariéru, pomáhají v případě potřeby také dětem s odlišným mateřským jazykem z řad cizinců, případně jinak sociálně znevýhodněným žákům.

Situaci, která nastala po uzavření škol, se asistentky přizpůsobily s obrovským nasazením. Pomáhají rodičům a dětem s distanční výukou:

Julie: „Věra ani její matka nevěděly, jak se připojovat na on-line hodiny. Nevěděly, jak má Věra plnit úkoly a některým vůbec nerozuměly. S Věrou jsem se spojila telefonicky a pak přes googlemeet. Nejdříve jsme se to musely naučit, vysvětlily jsme si, jak pracovat v google classroomech, a jak se připojovat na hodiny“.

Pomáhají také s plněním úkolů zadaných školou:

Marcela: „Rodina je sociálně oslabená, matka pracuje v Německu, Klárka je doma často sama a výuku nezvládá. Nabídla jsem matce spolupráci, že budu vypomáhat s výukou a plněním úkolů Klárce dvakrát týdně. Je potřeba vše doplnit a včas odevzdávat. Matka pomoc přijala. Na všem jsme se domluvily a budeme se snažit vše co nejlépe splnit."

Tam, kde se nedaří komunikovat s rodinami telefonicky nebo online, případně tam, kde děti nemohou pracovat online a rodiče jim nemohou v plné míře pomoci s vyplňováním pracovních listů, nasadí asistentky respirátor a jdou za dětmi a jejich rodiči domů:

Marcela: „Navštívila jsem rodinu osobně. Informovala jsem tatínka, že distanční výuka je povinná a předala mu domácí úkoly. Domluvili jsme se, co bude vypracovávat sám s dcerou. Já pomáhám s českým jazykem, čtením písmen nahlas, slabikováním, dále se psaním uvolňovacích cviků a přepisem písmen v písance. V matematice procvičujeme porovnávání čísel a procvičujeme psaní číslice 4 a 5. Otec s námi spolupracuje a zapojuje se do úkolů.“

Někde asistentky také pomáhají shánět pro děti výpočetní techniku nebo lepší připojení. Sestavují seznamy potřebných rodin a oslovují neziskové organizace a různé nadace.

Velkou výhodou pomoci asistentek pedagoga je to, že jsou zaměstnankyněmi školy a jsou v úzkém kontaktu s učiteli. Ti jim pro dané žáky, se kterými se jim nedaří komunikovat nebo kteří potřebují pomoci s učivem, dávají úkoly a následně výsledky práce kontrolují. Asistentky se na ně také mohou obrátit, pokud si s něčím nevědí rady. Zároveň skrze ně dává škola rodinám najevo, že reflektuje jejich nelehkou situaci, a že na ní nejsou samy. Tedy neinformuje pouze o tom, že distanční výuka je povinná, ale nabízí také pomocnou ruku. V neposlední řadě se asistentky snaží zapojovat do učení a přípravy na školu i rodiče, kteří tak získávají větší kompetence pro pomoc svým dětem v budoucnu.

Doufáme, že se i díky nasazení asistentek podaří zvýšit důvěru některých rodičů ve školu, a že už nebude muset jen škola za nimi, ale přijdou v případě potřeby také oni do školy. Tak jak se to už začíná někde dařit:

Míša: „Na smluvenou schůzku s paní učitelkou jsme se s maminkou sešly a společně přišly do školy. Maminka komunikovala s třídní učitelkou v mé přítomnosti. Komunikace probíhala velmi dobře. Konzultovaly jsme vzdělávání syna, co zvládnou sami a kde potřebují mou podporu. Paní učitelka byla ráda, že si mohla s maminkou osobně pohovořit a udělala si lepší obrázek o tom, jak na tom rodina je“.

Více o projektu se dozvíte na webových stránkách http://novaskolaops.cz/acf 

Barbora Šebová, koordinátorka projektu